PRÁCHEŇSKÉ MUZEUM V PÍSKU

kontakt:

Velké náměstí (Nádvoří Prácheňského muzea) 114, 397 24 Písek
tel.: 382 201 111
e-mail: duda@prachenskemuzeum.cz
www.prachenskemuzeum.cz/

GPS: 49.3087817N ,14.1473264E
Zobrazit na mapě

výstava Sleva na apokalypsu & Petr Brožka & Olga Divišová & Lukáš Jelínek & David Kadlec & Sun Young Kang & Ming Jer Kuo & Josef Lorenc & Aleš Pospíšil & Jenny Rafalson & Karel Řepa & Petra Vichrová & kurátoři: Zuzana Duchková, Zdeněk Duda

Sleva na apokalypsu

Termín konání: 3. 10. - 17. 11. 2024

Výstava Sleva na apokalypsu prezentuje díla autorů z Čech a ze zahraničí (Jižní Korea, Tchajwan, Izrael, USA), které spojuje obdobný pohled na svět, přestože každý ve své tvorbě pracuje jinými technikami, s jinými materiály, a především pochází z odlišných kultur. Autoři nabízí divákům různé typy uměleckých projektů od klasických technik – malby a kresby (Vichrová, Kadlec, Řepa, Brožka), fotografie (Rafalson, Kuo, Pospíšil), prostorové tvorby (Divišová, Jelínek, Lorenc) k intermediím (Brožka, Rafalson) a experimentální tvorbě (Kang). Představovaná výstava tematicky navazuje na výstavní projekt Sleva na šelmu, která se uskutečnila v Prácheňském muzeu v Písku v roce 2018. Sleduje určitý posun, který za posledních šest let uběhl v souvislosti s děním ve světě (nejen s ohledem na válečné konflikty). Místo šelmy se tu výslovně setkáváme s apokalypsou, slovem nelehkým a v běžných představách spojovaným se zánikem a zkázou. Ovšem první dojem může být zrádný, stejně jako slovníky, identifikace a významy. Vždyť tradiční vyobrazení apokalypsy zná čtyři jezdce, ale také šelmu, která mívá sedm hlav a deset rohů. Stejně tak i v tomto výstavním projektu i nadále počítáme se slevou. Koncept slevy či cenového zvýhodnění pracuje s důvěrou lidí, kteří si kupují produkt vyšší hodnoty za hodnotu nižší, tím mají ušetřit. V každodenním životě jsou lidé zvyklí na různé druhy slev – sezónní slevy, slevy související s věkem, věrnostní slevy atp. Všeobecně jsou slevy hodnoceny velmi pozitivně. Oproti tomu pojem apokalypsa je vnímán především v přeneseném slova smyslu, tedy jako katastrofa či válečný konflikt, který vede ke zničení světa. Spojení těchto dvou slov – sleva na apokalypsu – se může zdát konfliktním a vyvolávat rozporuplné pocity a myšlenky. Co všechno jsme ochotni anebo dopustíme zlevnit, kam až sahá naše ne/důvěra a naopak, z jakých nároků a hodnot už neslevíme, nebo slevit nemůžeme? Původní řecký význam slova apokalypsa byl zjevení či odhalení, v biblické souvislosti pak zjednodušeně řečeno zjevení nadpřirozené pravdy o dějinách a jejich smyslu vyvolenému člověku skrze nebeského prostředníka. Samotné Zjevení Janovo je zakončeno představou nového a lepšího světa. Z tohoto pohledu se apokalypsa dostává do zcela odlišných souvislostí. Ty vůbec nemusí být pouze osudové, ale mohou představovat jen dílčí epizodu v lidských dějinách se snahou najít naději a určité východisko z konkrétní situace. Apokalyptická témata se v dějinách umění objevovala často ve zlomových obdobích a vedla k různým interpretacím a zobrazením, která nabízejí i vystavující umělci tohoto výstavního projektu. Někteří z autorů pojímají slevu na apokalypsu se zřetelem na změny životního prostoru člověka, který do něho zasahuje často velmi surově a vytváří určitou nepřirozenou „mrtvou nicotu“, ve které postupně nedokáže žít nic, ani on sám (A. Pospíšil). Žijící člověk vyhrazuje mrtvým konkrétní místa, která jsou v některých kulturách postupně upozaďována před jinými aspekty velkoměstského života (M.-J. Kuo). V některých případech si však pomůže příroda sama a vezme si zpět to, co jí původně náleželo (P. Brožka). Tyto environmentální výzvy současného světa jsou velmi důležitým tématem, které nás každý den obklopují. O to víc niternější jsou výpovědi umělců, kteří pouští diváka do své osobní zóny a poodhalují své soukromí v podobě reflexe prožitého určitého období života, přičemž oni sami prochází určitým druhem apokalyptického sebepoznání (D. Kadlec) či se zabývají vzpomínkami na zemřelé předky skrze konkrétní předměty, které jim patřily, a které mohou mít v současnosti velmi odlišné konotace (J. Rafalson). Tiché rituální znovuzrození blízké zemřelé osoby skrze deníkové záznamy je též velmi silným tématem, které se na výstavě objevuje v experimentální formě (S. Y. Kang). Každé dějinné období je v nějakém konkrétním ohledu ctižádostivé a po nějaké době se situace změní. Tato pomíjivost dobových ambicí a dávná kulturní opulence, na kterou v následující době již není místo, může prezentovat určitou slevu z nároků, která je sice ve vývoji přirozená, lze ji však vnímat pozitivně i negativně (K. Řepa). I samotný jedinec se v současné době prezentuje určitým způsobem: ukazuje většinou svou dokonalost např. na sociálních sítích, ale pod líbivou pokličkou nastupuje jeho surová podoba, která se dostává do kontrastu s veřejně nabízenou „realitou“ (L. Jelínek). Tato komunikace člověka se sebou samým či člověka s člověkem je jádrem lidského bytí a má různé podoby (J. Lorenc). Od útlého věku se každý člověk setkává s mnohými nástrahami, které postupně přestávají být pouze dětskou hrou (P. Vichrová). Jak bylo popsáno výše, sama apokalypsa může mít různá vzezření a může se klonit ke klasickému ztvárnění zmiňované šelmy (O. Divišová). Pokud se však jedná o její torzo, lze jen odhadovat a ptát se po příčinách; nebo snad rysech naděje? Každý z autorů se ve svém díle zabývá určitým pojetím identity, jednotlivce či společnosti v současném světě a všímá si posunu hodnot, k němuž docházelo a dochází v průběhu lidské existence. Nakonec svým způsobem každý z nich dokumentuje zcela obyčejné příběhy, které mohou být blízké každému z nás.

Text: kurátoři výstavy, foto archiv Prácheňského muzea v Písku