HRDĚJOVICKÁ KERAMIKA

kontakt:

Luční 80, 373 61 Hrdějovice
Zdeněk Malena
tel.: 702 161 881
e-mail: info@hrdejovickakeramika.cz
www.hrdejovickakeramika.cz

GPS: 49.0172764N ,14.4833433E
Zobrazit na mapě

řemeslné dílny | výroba tradiční jihočeské keramiky |

Historie výroby Hrdějovické keramiky sahá až do roku 1901, kdy Josef Štěpánek koupil od místního sedláka Fencla již zaběhnutou hrnčírnu za 6 000 zlatých. Nové tvary se staly velmi rychle oblíbené a žádané. Proto byl už v roce 1910 otevřen v Českých Budějovicích první samoobslužný obchod s hrdějovickým zbožím, které bylo z jižních Čech úspěšně exportováno i do zahraničí. Hrnčírna v tomto čase zaměstnávala 28 lidí. Zvýšená výroba znamenala zvýšené nároky na těžbu hlíny v obcích Hrdějovice, Úsilné a Hosín. V okolí Hrdějovic se nachází mnoho typů hlíny různé jakosti, proto Josef Štěpánek začal spolupracovat se státní keramickou školu v Bechyni, a tak získal snazší přístup k technologii jejích rozborů. Dlouholetými praktickými zkušenostmi přišel na vlastní způsob plavení a míchání několika druhů hlín. Vzniklo tak například nádobí Durit, které se začalo vyrábět v roce 1928. Toho roku umírá Josef Štěpánek a v rodinné tradici pokračují jeho synové Josef Štěpánek ml. (1904–1984) a Karel Štěpánek (1910–1993). Hrdějovická keramika byla vyhledávaná pro svou jemnost a teplotní odolnost, což bylo, mimo jiné, výsledkem správného složení hlín. V této době začala keramička expandovat i na zahraniční trhy, zejména do Rakouska, Švýcarska, ale i do Anglie. Během 2. světové války se výroba soustředila především na válečné užitkové zboží. Zajímavostí je, že tyto výrobky se vyráběly na prvních lisech z Motoru Union v Kněžských Dvorech. V tomto období se také přešlo z topení dřevem na uhlí. Hrnčírna bratří Štěpánků patřila ve své době mezi špičku v Evropě a byla jednou z nejpozoruhodnějších, a to nejen ve smyslu strojového vybavení, ale i technologických postupů – například jako první zavedla současně zatáčení i lití do forem (v druhé polovině 20. a počátkem 30. let dvacátého století). Z důvodu uzavření bechyňské keramické školy našel v Hrdějovicích na čas azyl i věhlasný výtvarník Bohumil Dobiáš starší, z jehož návrhů čerpala produkce keramiky i v pozdějších 50. letech. V době před znárodněním používala hrnčírna bratří Štěpánků nejlepší strojové vybavení a moderní technologické postupy, čímž oprávněně patřila mezi evropskou špičku. Mezi největší úspěchy té doby můžeme zařadit zakázku velkých malovaných váz pro britskou královskou rodinu, které jsou dodnes ozdobou Buckinghamského paláce. V roce 1946 byla postavena pec se zvratným plamenem, která měla 5 násypných topenišť na kvalitní mostecké uhlí, 26 m3 pecního prostoru pro žár 1250–1300 ºC a přežahovací prostor 8 m3 pro žár do 1000 ºC. Po vysídlení Šumavy v roce 1947 ustal odbyt do příhraničních oblastí. Na varnou keramiku Durit a hrnce pro elektrické vařiče značky Blesk byli získáni odběratelé z Anglie a Nigérie. To však netrvalo dlouho. Na trh přichází smaltované nádobí, zároveň probíhá masivní socializace vesnic. Nově vytvořený státní velkoobchod se sklem a porcelánem neměl velký zájem zabývat se prodejem hrnčířského zboží. V Hrdějovicích začala výroba květináčů, dětských pokladniček prasátko a později byla zavedena výroba kvasných nádob a keramika s modrým motiven byla vyráběna už jen v omezených sériích. Po roce 1949 zastavily mnohé hrnčírny v jižních Čechách svou činnost. 1. února 1950 vstoupili Josef a Karel Štěpánkovi do Družstva keramiků v Bechyni a výroba pokračovala pod značkou výrobního družstva Jihotvar až do roku 1999. Od roku 1962, kdy se v Praze konala Světová výstava keramiky, zájem o keramiku rychle narůstal a pod rukama předních českých výtvarníků zde vznikala díla s vysokou uměleckou hodnotou. První odbytové problémy způsobil keramickému průmyslu až koncem 80. let import levného zboží z Asie. V roce 1999 koupila továrnu brněnská firma Mercaton Co., která po 14 letech činnosti zkrachovala. Areál bývalého Jihotvaru (mimo bytového domu) odkoupila postupně obec.

Provoz se podařilo znovu oživit až v roce 2016 Zdeňkovi Malenovi, který si areál od obce pronajal. Již 8 let se Zdeňku Malenovi daří udržet provoz tradiční keramické dílny, která produkuje keramiku podle dochovaných dobových technologií. Hlínu míchá podle tradičního receptu z komodit, které pocházejí z ČR. Hmota je složená minimálně z pěti komponentů a pálí se v teplotách nad 1200 °C. Hrdějovická keramika je po výpalu tvrdá jako kámen (po poklepání zvoní), je téměř slinutá, což zabraňuje nežádoucímu plesnivění, které se stejně jako u porcelánu, nemá kde uchytit. Barva střepu je po výpalu bělavá (tzv. slonová kost). Keramika se může používat při běžném stolování, k ukládání potravin, kvašení zeleniny, zelí apod. Nejvíce proslulá je kromě kvality však pro svůj ručně malovaný modrý dekor, který vychází z jihočeských lidových tradic. Své zákazníky si nachází Hrdějovická keramika nejen doma, ale i v zahraniční (Švýcarsku, Anglii, USA či Kanadě). Pro ty, kteří se s výrobou Hrdějovické keramiky chtějí seznámit blíže, pořádá Zdeněk Malena komentované prohlídky provozem. Součástí nabídky pro veřejnost jsou také dílna pro děti, která je navštěvována především školami a dílna pro dospělé, kde si zájemci mohou zkusit namalovat vlastní hrneček.

V roce 2024 byla Zdeňku Malenovi udělena CENA HEJTMANA JIHOČESKÉHO KRAJE ZA ZACHOVÁNÍ A ROZVOJ LIDOVÝCH TRADIC JIHOČESKÉHO KRAJE.