DŮM GOBELÍNŮ, KULTURNÍCH TRADIC A ŘEMESEL

kontakt:

Dobrovského 202/I, 377 01 Jindřichův Hradec
Marie Havlová
tel.: 720 217 707
e-mail: marie.havlova@vkcjh.cz
www.dumgobelinu.cz

GPS: 49.1428039N ,15.0007719E
Zobrazit na mapě

moderní interaktivní muzeum se zaměřením na textilní řemesla | restaurátorská dílna | historie tkalcovství | technologie ručního tkaní na stavu | možnost vyzkoušet si tkaní | expozice Marie Hoppe Teinitzerové a Josefa Müllera | dětský koutek |

Dům gobelínů, kulturních tradic a řemesel sídlí v historické budově bývalého zámeckého pivovaru, která prošla v letech 2009—2011 rozsáhlou rekonstrukcí. Moderní výstavní expozice seznamují návštěvníky s výrobou a ručním tkaním tapiserií. Část expozice je věnovaná Marii Hoppe Teinitzerové – zakladatelce gobelínových dílen v Jindřichově Hradci. Dům gobelínů, kulturních tradic a řemesel se kromě výstavní činnosti věnuje také pořádání kurzů tkaní a dalších workshopů vztahujících se k ruční textilní tvorbě. Velký zájem je především o kurzy paličkování, tkaní na stavu, tkaní tapiserie, patchworku nebo malování na hedvábí. V budově se nachází také restaurátorská dílna. Šikovné restaurátorky a tkadleny zde provádějí rekonstrukce poškozených částí historických tapiserií, potahů či orientálních koberců. Objednateli takových zakázek jsou především památkové instituce nebo soukromí sběratelé z ČR i ze zahraničí.

Marie Hoppe Teinitzerová (1879–1960)

Marie Teinitzerová se narodila 3. července 1879 v Čížkově u Pelhřimova. Brzy se ale rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde si otec otevřel obchod. Marie zde v roce 1893 absolvovala měšťanskou školu. Byla velmi nadaná, ale jako dívka se na gymnáziu dál vzdělávat nemohla. Chodila tedy na soukromé hodiny francouzštiny, němčiny a klavíru a od studentů si půjčovala knihy k samostudiu. Později navštěvovala vídeňskou malířskou školu profesora Böhma. V roce 1902 odešla do Prahy, kde jako jedna z prvních žen studovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Zajímal ji textil a bytová kultura. Po čtyřech letech studia v Praze dobrovolně ukončila a odjela studovat Vyšší tkalcovskou školu do Berlína. Cesta ji zavedla i do Dánska a Švédska. Zajímala se o technologii barvení pomocí přírodních rostlinných barviv. Své znalosti si prohloubila v Anglii, Švýcarsku a Francii (v gobelínových dílnách v Paříži nebo v hedvábnických závodech v Lyonu). V roce 1908 založila po svém návratu do Prahy společně s dalšími mladými výtvarníky sdružení Artěl. V roce 1910 otevřela textilní dílnu, kterou krátce poté přestěhovala zpět do Jindřichova Hradce. Věnovala se ruční výrobě tkaných textilií (záclon, polštářů, ubrusů, závěsů), které potiskovala, batikovala nebo vyšívala. Od roku 1912 měla vlastní prodejnu v Praze a od roku 1926 také v Brně. Prvními významnými pro ni byly zakázky pro hraběnku Františku Černínovou nebo pro prezidentskou domácnost. Při společné práci s Emílií Paličkovou Mildeovou na kompletním textilním vybavení pro zámek v Novém Městě nad Metují se seznámila s architekty P. Janákem a D. Jurkovičem a s výtvarníkem F. Kyselou. Podle návrhů F. Kysely bylo v roce 1925 utkáno v jindřichohradeckých dílnách 8 gobelínů z cyklu Řemesla. Gobelíny byly vystaveny na Světové výstavě dekorativního umění v Paříži a za návrh i provedení byly oceněny Velkou cenou. To jí otevřelo spolupráci s předními českými výtvarníky např. s M. Švabinským, C. Boudou, J. Trnkou a mnohými dalšími. V roce 1925 se Marie Teinitzerová provdala za filosofa V. Hoppeho, který působil v kanceláři prezidenta republiky T. G. Masaryka. > < Ve 30. letech se však dílna velmi zadlužila. Pro její záchranu založila Marie Hoppe Teinitzerová v roce 1936 družstvo Společná práce. Dílnu zachránila zakázka na dvě velké tapiserie určené pro expozici na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939. V období protektorátu se v dílnách tkaly především užitkové látky. V roce 1948 byl podle návrhu Vladimíra Sychry utkán rozměrný Karolínský gobelín pro velkou aulu pražského Karolina k šestistému výročí založení Karlovy univerzity. V roce 1952 byla Marie Hoppe Teinitzerová oceněna státní cenou II. stupně za zásluhy o rozvoj českého textilního umění. Následně jí byl jako živnostnici majetek zkonfiskován. Marie Hoppe Teinitzerová v dílnách pracovala i po jejich převedení pod družstvo. Dílny byly přičleněny nejprve k Textilní tvorbě, později k Družstevní práci a nakonec k Ústředí uměleckých řemesel. Marie Hoppe Teinitzerová zemřela 18. listopadu 1960. Po roce 1989 byly dílny navráceny neteři – paní Olze Teinitzerové, která je přenechala tehdejšímu vedení.

 

V návaznosti na úpravu zákona o osobních (GDPR) se veškeré informacemi o subjektech vkládají do databáze na základě souhlasu daného subjektu a to zcela dobrovolně. Tyto informace jsou veřejně dostupné.

Používáme cookies k optimalizaci našich webových stránek a našich služeb.