Lucie Rosická a Věra Boudníková Špánová
Vernisáž výstavy 13. října 2023, Tiskárna Karmášek
Výstava potrvá do 26. listopadu.
Kurátorkou výstavy je Petra Lexová
Výstava představuje dvě autorky rozdílných generací, které spojuje tkáň vláken i citlivost k pozorování svého bezprostředního okolí. Krumlovská rodačka Věra Boudníková Špánová (1946–2012) a umělkyně Lucie Rosická (1998) volbou měkkých materiálů odkazují k tělesnosti, měkkosti i vstřebávání vzpomínek a každodenních rituálů. Americká kritička Polly Ullrich zmiňuje, že materiály nejsou neutrálními nositeli myšlenek. Jejich měkká struktura vyvolává hluboké vzpomínky, které jsou uchovávány somaticky v těle a zdůrazňují hmat díky implicitnímu pocitu doteku jako zprostředkující zkušenosti. Tkaná tapisérie i měkká prošívaná látka připomínají strukturu naší kůže i vnitřních tkání a nutí nás nad dílem přemýšlet nejen zrakově, ale i hapticky. To ostatně umocňuje i dílo Věry Boudníkové Špánové a Lucie Rosické, kdy obě využily podstatu textilu k artikulaci témat reagujících na bezprostřední vstřebávání každodenní reality. Zatímco dílo Boudníkové Špánové je spíše meditativní výpovědí o krajině, která se pro uměleckou scénu sedmdesátých let stala důležitým mentálním východiskem v době normalizace. Práce Lucie Rosické je mnohovrstevnatou odpovědí na hektický globalizovaný svět a tlak sociálních sítí, které podněcují její úvahy o vlastním těle, zkrášlovacích rituálech i sdílení intimních momentů v online prostředí. Tělo se v její práci stává nástrojem, který podněcuje až voyeurský pohled diváka. Dochází zde k napětí mezi odosobněností těla připomínající krejčovský střih a intimním záznamem vzpomínek a reálných situací, ze kterých Lucie Rosická čerpá. Nový soubor, prezentovaný na výstavě, je inspirovaný autorčiným rezidenčním pobytem v Turíně, kde se věnovala tématu svádění a napětí mezi obrazem a divákem. Pro budějovickou výstavu připravila cyklus monochromatických obrazů, které pracují s tématem každodennosti. Do popředí vstupuje poloprůhledná kolážovitá instalace Filtered Perfection (2023), která pomocí prvoplánově okrasných prvků a látek dodává dílu za ním zmíněné “dokonalé nedokonalosti”. Prostorovou instalaci doplňují autoportréty autorky z koupelny Shedding layers (2023), kde se sama “svléká z kůže” a z obrazu odpadává látková slupka jejího těla. Ačkoliv dílo obou autorek reagovalo na rozdílné socio-kulturní podmínky, můžeme v něm spatřit společné hledání vztahu sebe samé k prostředí, které nás obklopuje a tlakům, kterým naše tělo podléhá. Zatímco jihočeská autorka v osmdesátých letech nacházela východisko ve vztahu k zemi a její dílo Příroda (1984) nabývalo až meditativního charakteru. Rozměrná práce Lucie Rosické vyšitá na dvojité průhledné látce je odpovědí na těžko uchopitelný nepřehledný svět, v němž se vztahy a interakce odehrávají často v nemateriální formě internetových spojení.
Věra Boudníková Špánová (1946–2012) byla textilní výtvarnice, která ve své práci překračovala tradiční vnímání textilu a s přírodními vlákny nakládala tvůrčím způsobem. Začátkem 60. let. vystudovala Střední průmyslovou školu textilní v Brně. Tamní školení pak výrazně formovalo její uvažování o tapisérii jako autorské technice inspirované vlastnostmi textilního vlákna a jeho volném nakládání s formátem i předlohou. Boudníková Špánová postupně dospěla k tapisérii koncipované jako samostatný objekt a na konci 80. let její dílo získalo konceptuální charakter. Stále častěji ironizovala genderové stereotypy spojené s textilní tvorbou a její objekty se staly prostředkem k nenápadné vzpouře proti vnímání ženské role v patriarchální společnosti. >
Lucie Rosická (1998) je malířka a textilní výtvarnice, která v současnosti studuje na Akademii výtvarných umění v Praze. Její práce je charakteristická prolínáním tradičních a současných technik, kdy kombinuje malbu se šitím a vyšíváním. Struktura a vlastnosti vlákna ji dovolují lépe naplňovat obsahy spojené s vlastními vzpomínkami a emocemi. V jednom ze starších cyklů reagovala na vlastní poruchu potravy, kterou transformovala do vyšitých těl sevřených korzety. Zároveň ji pomohla zabývat se problematikou pohledu, hodnocením skrze parametry ideální krásy a tlaku vytvářeném médii a sociálními sítěmi. V jejím přístupu můžeme vidět opakující se motiv ženské figury (vycházející z jejích vlastních fotografií), kterou zmnožuje a dále stylizuje do iluzorních prostorů bytů nebo náhodných situací. Pracuje zde s kontrastem přírodního a umělého, krásného a ošklivého a jeho následnou prezentací v online prostředí.
V návaznosti na úpravu zákona o osobních (GDPR) se veškeré informacemi o subjektech vkládají do databáze na základě souhlasu daného subjektu a to zcela dobrovolně. Tyto informace jsou veřejně dostupné.
