Vizuální umělkyně Petra Herotová patří mezi výrazné osobnosti své generace. Upozornila na sebe již v roce 2006, kdy s Václavem Magidem a Vasilem Artamonovem uspořádali výstavu Účel v galerii AVU, která se tázala po funkčnosti umění a uměleckosti obyčejné práce. Petra Herotová během ní vysála auto svého kolegy v performanci Luxování auta Dominika Langa. Právě prvky performance, video a především kresba jsou nástroje, kterými zpracovává témata týkající se samotné podstaty uměleckých děl – jejich autenticity a autorství. Zároveň k tomu často využívá předměty běžné potřeby. V její tvorbě se odrážejí i autobiografické prvky, jako když v sérii kreseb Taťkovy výroky (2005-6), doplněnými komiksovými „bublinami“, zaznamenala poučky od svého otce a svůj dialog s ním. V minulém roce své práce představila na výstavě Uháčkovala jsem ∞ sov v českobudějovické Galerii Měsíc ve dne, kterou připravila ve spolupráci s kurátorem Jiřím Ptáčkem. Vedle volné tvorby již několik let vede městskou galerii v Týně nad Vltavou, kde se jí úspěšně daří prezentovat soudobou výtvarnou scénu.
Petra Lexová: V současné chvíli připravujete projekt pro výstavní síň Tiskárny Karmášek. Na “prvních skicách” se objevuje slavný rastr abstraktního obrazu Pieta Mondriana. Můžete představit, jak daný motiv využíváte a jakému tématu se chcete výstavou věnovat?
Petra Herotová: Ten rastr nazvěme spíše „mondrianovský design“. Jedná se o sérii obrazů/objektů, které jsou ručně malovanými kopiemi krabičky, přepravky a jiných předmětů potištěných „Mondrianem“. Tato série vyplývá z mého dlouhodobého zájmu o postavení tzv. vysokého umění ve světě spotřebního zboží. Ručním okopírováním vracím předlohám, které byly původně převzaty ze světa umění, punc autorství (kromě mondrianovské série např. série prací Hadřík Kazimir, Pouzdro Kazimir, Placka Hirst). Baví mě na tom i moment toho mého autorství, které je vlastně dost pochybné, vždyť „jen“ obmalovávám design krabice či jiného výrobku. Výstava v Tiskárně Karmášek představí tuto sérii, ale promýšlím celkovou instalaci, která bude stát na třech základních barvách plus černé, stejně jako v polygrafickém průmyslu na tzv. CMYKu.
PL: Pro vaši práci je charakteristické médium kresby. Co pro vás kresba znamená? Zdá se, že ji používáte více jako nástroj k realizaci nějakého záměru.
PH: Máte pravdu. Nejsem typická kreslířka. Kresbu vnímám jako jednu z možností, jak se mohu vyjádřit a přitom mi tak nějak nejvíce sedí na tělo. V poslední době však přecházím také ke štětci a barvě, což naznačuje i moje předchozí odpověď.
PL: Často narážíte na téma autorství, jako tomu bylo na výstavě v Domě umění v Českých Budějovicích Něco tady nehraje (2012), kde jste kombinovala vlastní kresby s jejich strojovými kopiemi. Zdá se, že vaše práce balancují na hraně autentičnosti a sériovosti – originálu a kopie. Je v nich šibalský humor. Zároveň se zdá, že naráží na obecnější otázky ztráty autenticity generované dnešní dobou.
PH: To téma jsem poprvé zpracovávala v rámci své diplomové práce na VŠUP. Pak jsem se mu několik let moc nevěnovala, až právě pro Dům umění začaly vznikat věci, které s tímto tématem souvisí. A humor, ten tam obsažen je, i když jsem si vědoma skutečnosti, že ne každý divák jej asi pochopí. Ale já to jinak neumím. Sama sebe nazývám konceptuální humoristka (s úsměvem). Mimochodem, děkuji, že jste zmínila výstavu u Michala Škody v Domě umění. Ta výstava byla pro mě tehdy hodně zásadní. Byla jsem čerstvá mamka a v rámci uměleckého světa jsem se znovu stavěla na nohy a hledala jsem sama sebe. Jsem vděčná za tu příležitost nabídnutou Michalem Škodou i za spolupráci s Jiřím Ptáčkem coby kurátorem výstavy.
PL: Pokud se nemýlím, tak přibližně v té době jste se stěhovala z Brna (Blanska u Brna) do Týna nad Vltavou. Ovlivnil vás nějak přesun do malého města v tvorbě?
PH: V době konání výstavy Něco tady nehraje jsem ve zdejším regionu již dva roky pobývala. Tehdy jsem se sem nastěhovala za svým manželem, takže mě spíš ovlivnil on. V letech 2009-10 vznikly kresebné série na téma Temelín. Stejně tak i prvotním impulsem pro vznik kreseb Něco tady nehraje byla stará kniha Televizní technika, kterou měl můj manžel doma.
PL: Vaše díla se často týkají každodenního života – zvyků, rutiny a opakování. Proč zrovna tato témata?
PH: Vychází to z mého osobního nastavení. Pozoruji, vnímám a zpracovávám věci z mého domácího prostředí. Právě i to téma originál/kopie zpracovávám na základě věcí, jež mám doma. Mondrianovská série stejně tak.
PL: Nějakou dobu jste působila jako kurátorka městské galerie v Blansku u Brna. V současné době kurátorsky vedete Městskou galerii Týn nad Vltavou. Jak se vám jeví situace galerií na malém městě?
PH: Jeví se mi pozitivně. Svoji práci ve vltavotýnské galerii miluji a jsem vděčná za to, že se můžu věnovat tomu, co mě baví, doma. Potvrzuje se mi přesvědčení, že je potřeba klást velký důraz na doprovodné programy k výstavám, ale i další třeba i nevýtvarné akce, které galerijní prostor oživují. Hodně důležitá je i propagace. Je stále co zlepšovat a zdokonalovat, takže neustálá výzva.
PL: V Týně nad Vltavou jste již několik let. Podařilo se vám vytvořit sérii výstavních projektů představujících současnou výtvarnou scénu. Galerie navíc v minulém roce oslavila dvacet let, kdy jste k oslavám vydali obsáhlý katalog mapující uběhlé dvě dekády. Máte nějaký cíl do budoucna?
PH: Mám dílčí cíle v podobě několika výstavních projektů nebo katalogu. Dlouhodobým cílem je udržovat kvalitu výstav a akcí tak, abychom si udrželi, nebo spíše stále rozšiřovali své publikum a aby galerie byla důvodem, proč do Týna přijet a trávit tu čas.
Petra Herotová (*1980) se narodila v Ostravě. Studovala na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru grafiky a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v Ateliéru intermediální konfrontace. Věnuje se především kresbě a částečně videu. Za práci Spinning (2007), v níž navrstvila ručně nakopírovanou kresbu šlapající nohy na spinningu, obdržela první cenu v soutěži diplomových prací Startpoint. V roce 2009 se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Z řady sólových i skupinových výstav lze výběrem upozornit na Black Hill (2012) ve spolupráci s Danielou Baráčkovou pro Galerii města Blanska; Opakovaný vtip není vtipem. Opakovaný vtip není vtipem (2014) v Galerii Dole, Ostrava; Vlna, smyčka, čára, mřížka (2016) v GAVU Cheb či v loňském roce konanou výstavu Uháčkovala jsem ∞ sov (2017) v Galerii Měsíc ve dne v Českých Budějovicích. V současné době působí jako kurátorka Městské galerie Týn nad Vltavou.
Petra Herotová—Základ
13. 10. —16. 11. 2018
Vernisáž výstavy 12. 10. od 17:00 hodin, Výstavní síň Tiskárny Karmášek, K. Weise 2619, 370 04 České Budějovice
V návaznosti na úpravu zákona o osobních (GDPR) se veškeré informacemi o subjektech vkládají do databáze na základě souhlasu daného subjektu a to zcela dobrovolně. Tyto informace jsou veřejně dostupné.