Design není jen umění. Rozhovor s designerem Janem Čtvrtníkem

Design není jen umění. Rozhovor s designerem Janem Čtvrtníkem

JAN ČTVRTNÍK patří k předním českým designérům, kteří se proslavili doma i v zahraničí. Za svou práci získal v roce 2008 na Czech Grand Design prestižní tituly Mattoni Grand designér a Designér roku. V minulosti pracoval například pro společnosti IKEA nebo AEG. V současné době působí v německé firmě Liebherr a spolupracuje s tradiční českou sklárnou Moser. Své skleněné plastiky představí v rámci hlavní výstavy dnů otevřených Ateliérů, která bude zahájena vernisáží v pátek 11. října 2019 v galerii Tiskárny Karmášek. Náš rozhovor jsme věnovali především designu a zkušenostem Jana Čtvrtníka se zahraničními firmami.

Petra Lexová: Rozhovor bych začala prozaicky: „Jak se stalo, že pracujete jako designér v zahraničí?”

Jan Čtvrtník: Po vysoké škole jsem se rozhodl strávit tak dva tři roky v zahraničí a vyzkoušet, jaké to je pracovat v nějakém velkém profesionálním zahraničním studiu. Odjel jsem v roce 2004 a už jsem tam zůstal. Po dvou letech ve Švédsku, kde jsem dostal stipendium Ingvara Kamprada, jsem šel pracovat do Anglie a hledal práci in-house designéra ve velké firmě. Měl jsem pocit, že tam může člověk dělat profesionální design nejlépe. Je to mnohem méně „navoněný”, než výrobky prezentované třeba na Designbloku. Jedná se o profesionální práci, kdy člověk ví, co má dělat, co po něm firma chce, co zákazník kupuje, jaké technologie má k dispozici a z toho pak si skládá výsledný produkt.

PL: Máte za sebou studium na řadě zahraničních škol a dlouhodobě žijete v zahraničí. V čem se liší vztah k designu například v Itálii oproti tuzemskému prostředí?

JČ: V Itálii je všudypřítomné estetické posuzování, i když myslím, že pouze v konkrétní sociální skupině… Ta je asi trošku širší než v ČR. Dalo by se při velkém zjednodušení říci, že v Itálii žije větší skupina lidí, která je citlivější k vnímání estetické hodnoty. Jsou ochotni si připlatit za krásnější věc. Krása je ale jen jedna funkce designu a v tom je asi rozdíl. Italové jsou takoví zdobiví krasavci a méně jim zá leží na lepší funkci výrobku. Němci, nebo jejich k designu citlivá skupina, mají rádi kvalitu zpracování a jsou protestantsky střídmější a minimalističtější v požadavcích na zdobení.

PL: Jak se Vám spolupracuje se zahraničními firmami oproti těm českým?

JČ: V zahraničí jsem zaměstnanec a v ČR vystupuji jako najímaný designér. V zahraničí jsem přijatý do firmy, která ví, k čemu jí design slouží a jak jej používat. Uvědomuje si jeho hodnotu, poskytne veškeré informace a podmínky důležité k práci a respektuje designéra jako odborníka. Nespočetněkrát se mi stalo, že se CEO (výkonný ředitel obchodní společnosti, pozn. PL) zeptal: „Co na to design?“ poslechl si můj názor, řekl, že se mu líbí něco jiného, ale bude respektovat slovo profesionálů… Je pravda, že funkční stránku návrhu mohou ohodnotit i ne-designéři a tak často na designéra zbývá rozhodující slovo pouze v estetické rovině. V ČR, z podstaty nájemní síly, jsem často osloven firmami, které neví, co s výrobkem a někde se dočetly, že design by mohl pomoci. Ani o designu nic moc neví. Neví, co design může přinést a jak ho použít. Ve firmách většinou chybí znalost zákazníka, ale i definice sama sebe (vlastní „brand“), chybí jakákoli definice výrobku a marketingové strategie. A tak je častokrát design střelba poslepu, od boku na pohybující se neznámý cíl...

PL: Z toho vyplývá, že vnímání designu doma a v zahraničí je dost jiné. Dalo by se říci, že v tuzemsku je zaměření na zákazníka méně komplexní.

JČ: Samozřejmě, že velké firmy jako Škodovka mají svoji vlastní brand DNA (svůj vlastní designérský styl), ale většina českých firem, které mě oslovují, neví, že by měly mít nějaký vlastní brand. Myslím, že v Čechách je design vnímaný do jisté míry jako užité umění a designér je umělec, který vytvoří výrobek podle okamžité inspirace. V Čechách stále často chybí zdravý základ profesionální práce. U nás se design bere jako umělecká disciplína, která nemá žádné zákonitosti až na to, že design vytvoří osvícený autor a firma s e pak trápí s jeho výrobou. Ale moc už je nezajímají potřeby zákazníka. Je to však celé komplexní vědění, které se musí do výsledného produktu promítnout, aby byl výrobek úspěšný. Já jsem především průmyslový designér a vždy jsem chtěl vytvářet výrobky, které se budou masově vyrábět a kupovat lidmi, ne unikáty vystavené ve vitríně. Ale musím dodat, že těch zkušeností s českými firmami nemám zas tolik. Žiji už léta v zahraničí, a protože jsem naplno pracoval pro AEG a teď pro Liebherr, musel jsem pozastavit práce pro klienty v Čechách. Téměř jediné, co jsem si ponechal, je Moser.

PL: Věděl jste od začátku, že se chcete věnovat průmyslovému designu?

JČ: Věděl jsem poměrně brzo v dětství, že design existuje. Chtěl jsem jít na tenkrát jedinou střední školu vyučující průmyslový design do Uherského Hradiště. Jenže za totality v pětiletkovém plánu neměli žádný požadavek na průmyslového designéra do jižních Čech. Protože by mě ani nepozvali k talentovým zkouškám, šel jsem na obor Propagační grafika na SUPŠ v Praze. Pak jsem se chvíli hledal, až jsem se, i díky pedáku (PF JU) v Českých Budějovicích, našel v plnokrevném 3D průmyslovém designu.

PL: Co je pro Vás při navrhování podstatné? Jde především o účelnost nebo pro Vás hraje důležitou roli i estetická stránka výrobku?

JČ: Design je spojení krásy a funkčnosti. Vývoj výrobku začne prvními skicami a často eskaluje do situace, kdy je obtížné nebo rovnou nemožné návrh vyrobit. Pak se hledají kompromisy. Zde záleží na znalostech a schopnostech designéra, jak dokáže spolu s vývojovým týmem nalézt optimální řešení. Někdy vše zakončí rozhodnutí o menším zlu a designér pak hledá nejméně „škaredé“ řešení. Některé zakázky jsou zaměřené čistě na estetiku, kdy se pracuje na vytvoření krásného objektu. To je převážně práce se sklem, kde je funkčnost méně důležitá. Váza má například sloužit jako ozdoba interiéru, i když zrovna nehostí květiny.

PL: Záběr Vaší práce je velmi široký – od navrhování nábytku, přes design spotřebičů až po sklářské výrobky. Co je Vám nejbližší?

JČ: Na designu mě hrozně baví právě rozmanitost úkolů. Čím novější je výzva, čím víc si kolem toho musím nastudovat a naučit se, tím je pro mne zakázka zajímavější. Živí mě práce na domácích spotřebičích už přes víc než 12 let. Je to dennodenní chleba, i když to není každý den vždy úplně nejzábavnější. Úkoly se přirozeně opakují, mnohdy hledám něco nového, co bych se mohl naučit. Designér je člověk zodpovědný za vytváření návrhů, po čase postoupí a začne rozhodovat, mentorovat mladší kolegy a vybírat z jejich návrhů a definovat mantinely jejich práce. Momentálně se zabývám brandingem, definuji Visual Brand Language (vizuální jazyk značky, pozn. PL) pro Liebherr a nasměrovávám strategické směřování designu ve firmě. To mě posunuje dál a nutí mě se učit stále něco nového, zajímavého.

PL: Velmi mě zaujala Vaše váza Droog Aalto, která Vám vynesla ocenění v Droog Design Climate Competition. Byl pro Vás inspirací odkaz finského architekta a designéra Alvara Aalta? Pro finský design je Aalto stále velmi důležitý. Pociťoval jste sám tento vliv, když jste studoval ve Finsku?

JČ: Ne. Byl jsem v rámci studijního programu Erasmus ve Finsku půl roku a Alvara Aalta nejde minout. Samozřejmě to byla obrovská osobnost, jak na poli architektury, tak v designu, ale pro Finy byl především důležitý jako nositel národního sebeuvědomění. Hledal, co je finského a pokoušel se to akcentovat ve své tvorbě. Něco podobného jako se dělo s rondokubismem v ČSR za první republiky. Aalto je důležitý, protože ukázal, co je typicky finské. Finové tedy nenavazují na něj, ale spíš navazují na to, co bylo před ním, a prohlubují finskou identitu. Podobně to bylo vlastně s Droog Aalto vázou. Alvar Aalto udělal naprosto nadčasový set abstraktně tvarovaných váz. Díky amorfnímu neidentifikovatelnému tvaru vyvolal řadu spekulací, proč a jak navrhl zrovna takový tvar váz. Jedna z „urban stories“, kterou mlhavě potvrzoval i text na webu Iitaly – výrobce vázy říká, že Aalvarův otec byl geograf a je možné, že Alvar čerpal svoji inspiraci z finské přírody – tvaru jezer, luk, kopců atd... Tuto „urban story“ jsem proměnil za pravdivou premisu a mohla se tak stát základem mého návrhu. Pokud má váza od Aalta tvar jezera, jak by vypadalo jezero dnes (v roce 2007)? Z původní vázy jsem udělal referenční bod, dovnitř umístil vysušené jezero současnosti. Změna tvaru a tloušťka stěny ukazuje změnu v přírodě za 70 let. Navázal jsem tak na finskou přírodu, na kterou možná i Aalto odkazoval.

PL: U tématu ekologie bych ještě chvíli zůstala. V roce 1996 jste se stal prvním finalistou ceny Young Package (Mladý obal) a obalovému designu jste se věnoval i po skončení soutěže. Jak by podle Vás měl vypadat kvalitní obal dnes? Cítíte nějaký vliv diskutovaných témat ekologie a udržitelnosti na svou tvorbu?

JČ: Existuje teze, že za masovou výrobou stojí schopnost designérů vyvolávat v lidech touhu nakupovat. Myslím, že jde spíš o zbožné (a narcistické) přání designérů, kdy bychom se chtěli cítit jako neodolatelní krysaři, kteří si skrz svou designérskou píšťalku vedou lidi k nakupování. Myslím, že za masovou spotřebou je spíš lidská nenažranost a touha koupit vše levně. Výrobky se zlevní, pokud jsou masově vyráběny. A pokud jsou masově vyráběny, tak je u jejich zrodu většinou průmyslový designér, který najde vhodný kompromis, aby výrobky vypadaly dobře, přestože jsou vyráběny levně. Obalem jsem se zabýval v obalovém studiu Jana Činčery. Na předání cen jsem se s ním domluvil na praxi a pak jsem u něj pracoval a učil se o designu přemýšlet skoro šest let. Seznámení s ním pro mne byla největší výhra.

PL: Čemu se věnujete v současné době?

JČ: Kvůli třem malým dětem jsem opustil režim práce na volné noze po práci a sklouzávám do krize středního věku. Přemýšlím, zda je design skutečně to, co bych chtěl i nadále dělat, zda mi stále ještě poskytuje smysl života a naplňuje mě. Snažím se věnovat rodině a zároveň uspokojovat touhu po „okamžitě viditelném výsledku“ krátkodobými aktivitami. Paradoxně mě snáze, rychleji a intenzivněji naplňují uspokojením dokončené jednoduché řemeslné operace typu vybourání dlažby a instalace elektrického otevírání garážových vrat než dlouhodobý vývoj sebekrásnější ledničky.

 

Jan Čtvrtník (1975)

Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, obor učitelství pro umělecké školy a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v Ateliéru design výrobků vedeného Janem Němečkem a Michalem Froňkem. Během studia absolvoval stáž ve Finsku a Peru. V roce 2004 získal stipendium Ingvara Kamprada a studoval na Technologickém institutu při univerzitě v Lundu ve Švédsku. V roce 2005 působil v design centru IKEA ve Švédsku a v tom samém roce se zúčastnil projektu „Star design“ programu NASA v USA. Dále spolupracoval s řadou velkých firem jako je AEG a tradičními sklárnami Moser. V současné době působí jako designér společnosti Liebherr. Ještě během studia získal řadu prestižních ocenění, z nichž výběrem lze zmínit Mladý obal (1996) nebo Národní studentský design (2005). V roce 2008 byl oceněn titulem „designer roku“ na Czech Grand Design a ve stejném roce obdržel i cenu Climate competition.

 

Jan Čtvrtník

12. 10. —17. 11. 2019

Vernisáž výstavy 11. 10. od 17:00 hodin, Výstavní síň Tiskárny Karmášek, K. Weise 2619, 370 04 České Budějovice